Simči stránky

Andrew Niccol je extrémně zajímavou, ale širším publikem pohříchu poměrně přehlíženou osobou. V roce 1997 přišel do kin jeho velmi slušný debut Gattaca, ke kterému si i sám napsal scénář. Tento snímek se v  kinech příliš nepředvedl (u nás nebyl uveden vůbec), ale posléze dosáhl, ať už na pultech videopůjčoven či prostřednictvím dalších “distribučních“ cest, téměř kultovního statutu. Rok na to zazářil Niccol coby scenárista Weirovy Truman Show. To se již dostal do většího povědomí, jelikož byl za svou práci nominován na Oscara. Čtyři roky na to přišla do kin S1m0ne, k níž si opět sám napsal scénář. Třebaže se jednalo o podstatně slabší kousek než v případě Gattacy, film se opět dočkal poměrně kladných ohlasů, v kinech příliš štěstí neměl, a mohlo se zdát, že Niccol by klidně mohl mít se svým dalším projektem potíže u producentů. Naštěstí se tak nestalo. Obchodník se smrtí už nějaký ten pátek poměrně úspěšně brázdí kiny po celém světě, tedy až na těch pár zemí, kde byl zakázán, ale o tom až za chvíli. Důležité je, že přichází do kin i u nás, a my tak máme konečně možnost vidět nějaký film Andrewa Niccola na velkém plátně.

 

Již od úvodních, velmi originálních titulků s letící kulkou, bude každému jasné, že nepůjde o obyčejný filmový zážitek, což se potvrdí hned poté, až divák zjistí, kde že ta kulka skončí. Stejně jako úvod, je netradičním prožitkem i zbytek filmu, sledující vzestup mladého Jurije Orlova (Nicolas Cage), který se držel odvěké pravdy, že nejvíce peněz leží za a) v obchodě s bílým masem, za b) v obchodě s drogami a za c) v kšeftování se zbraněmi všeho druhu. Jurij si zvolil za c, i když s druhým zmíněným artiklem postupem času také přišel do styku, byť spíše prostřednictvím svého bratra Vitalije (Jared Leto), jenž našel zalíbení v pudrování svého nosu matrošem, který občas získal při nákupních cestách se svým bratrem, jemuž začal dělat obchodního společníka. Ale to bychom zbytečně předbíhali. Obchodník se smrtí by mohl v lecčems evokovat třebas takovou Zjizvenou tvář. Také vypráví příběh přistěhovalce, byť jiné generace, který se rozhodl vybřednout z průměru (či spíše podprůměru) a vydal se cestou, z níž není návratu. Přes počáteční nezdary, způsobené neznalostí oboru, postupně přicházejí zlaté žně, kulminující koncem studené války, kdy v zemích bývalého SSSR zůstalo nepřeberné množství vojenské techniky, která byla pro obchodníky Juriho ražení za slušný peníz lehce k mání. A tak začal Jurij bohatnout, spolupracovat se státníky všeho druhu, cestovat světem křížem krážem, až se mu to jednoho krásného dne vše začalo vymykat kontrole a o jeho činnost se začala zajímat CIA v čele s neúnavným Jackem Valentinem (Ethan Hawke). Jaksi na pozadí toho všeho se z počátku nenápadně rozvíjí příběh druhý, týkající se herečky Avy Fontaine (Bridget Moynahan), jež je Juriho odedávnou láskou, aby poté co zbohatl skutečně získal její srdce a pojal jí za choť.

 

Vidíte sami, že příběh Obchodníka se smrtí je natolik komplexní a složitý, že asi nemá větší smysl, abych tady nadále pokračoval. Raději vás nechám jít do kina, abyste se o zajímavosti děje mohli přesvědčit sami. Ale na druhou stranu se mi ani náhodou nechtělo děj jen tak šmahem odfláknout s konstatováním, že film pojednává o chlápkovi, jenž zbohatl při kšeftování se zbraněmi. Za prvé: samotného by mne takový popis do kina asi stěží nalákal. A za druhé: Obchodník nabízí tak zajímavý příběh, že zde byla provedena alespoň malá snaha, vám ho minimálně trošku přiblížit. Jak už jsem psal výše, tak Andrew Niccol určitě patří mezi to nejzajímavější, co může současný Hollywood nabídnout. Jeho filmy vždy oplývají originálním a silným scénářem, což je i případ Obchodníka se smrtí. Ani jednou během celého filmu netušíte, jakým směrem se děj posune a jaké že to překvápko si na vás pan režisér a scenárista v jedné osobě nachystal. To samé platí o žánrové zařaditelnosti. Tedy spíše nezařaditelnosti. Pro ty z vás, jenž holdujete černému humoru opatřenému velkou dávkou nadsázky by se tento film mohl zdát jako čistokrevná komedie, zatímco citlivějším povahám klidně může přivodit nejeden okousaný nehet na rukou. Niccol dávkuje ve svém třetím filmu od každého trochu. Obchodník začíná jako klasický fiktivně životopisný snímek, aby posléze prošel částmi akčními, romantickými či komediálními. To vše je navíc zhusta prošpikováno skvělými hláškami (“Základní podmínkou obchodování se zbraněmi je nenechat se zabít vlastním zbožím“) a několika neodolatelnými vsuvkami (kouzelné balení Avy), které ze začátku tvoří malé vedlejší příběhy, aby se posléze pospojovaly do jednoho velkého a dobře fungujícího celku.

 

Niccol měl navíc tu výhodu, že se kolem sebe obklopil samými šikuly, z nichž v první řadě ční kameraman Amir M. Mokri, jehož jméno asi většině mnoho neřekne, ale stačí dodat, že coby kameraman působil například u takových druhých Mizerů. Kdo je viděl, tak ví o čem je řeč, a vy mi můžete v věřit, že se jeho způsob ovládání nezbytného filmařského nástroje hodí asi tak jako pivo k tlačence, tudíž výtečně. Pokud bych ještě na chvíli zůstal u technické stránky filmu, pak nesmím opomenout ani další aspekty obrazové stránky, jako třeba práci s barvami, respektive kontrasty různých odstínů, jenž zde fungují na výbornou. Již tak vydařenou atmosféru tvořenou technickými vychytávkami nevíc podporuje zdařilý výběr hudby, jenž bezproblémově pendluje mezi různými styly, vždy tak, aby hudba přesně seděla k dění na plátně.

 

Za zmínku stojí i herecké obsazení. Filmu samozřejmě vévodí Nicolas Cage, který krom toho že snad ani na vteřinu nesleze z plátna předvádí jeden z těch lepších výkonů ve své kariéře, a díky dobře napsané postavě baví zejména tím, jak chrlí jednu hlášku za druhou, když už ne humornou, tak aspoň prďácky cynickou („Na světě je přes půl miliardy střelných zbraní, což znamená jednu na každého dvanáctého člověka na planetě. Otázkou je, jak vyzbrojit těch zbylých jedenáct.“). Vedle Cage stojí za pozornost Jared Leto, jakožto jeho bratr, který zpočátku bere jejich počínání jako velkou zábavu, při níž si navíc může vydělat slušných pár dolarů navíc, aby postupem času zjistil, že na něco takového vlastně nemá žaludek, a tak svou frustraci z amorálnosti jejich počínání začne pořádně ventilovat kokainem, z čehož se vytvoří slušně zakořeněná závislost. Důležitou postavu, jež Juriho spojuje s “normálním“ světem a díky níž vždy aspoň na chvíli vypustí a věnuje se normálnímu životu, je Avy v podání Bridget Moynahan (Já, Robot). Avy zřejmě tuší, že práce jejího manžela asi nebude patřit mezi ty, za něž se na konci roku vyplňuje daňové přiznání, ale ona sama to nijak zvlášť neřeší, a to jak vzhledem k tomu, že se o ní a posléze o jejich syna bez problémů stará, tak samozřejmě díky finanční zajištěnosti, kterou jim jeho činnost nabízí. Čtvrtou postavičkou, doplňující již tak silné obsazení, je agent Interpolu Jack Valentine v přesném podání Ethana Hawkea. Valentine, jdoucí Jurimu po krku nějaké dvě desítky let neustále trpí díky všemožným fintám, které na něj mazaný pašerák vymýšlí, a divák tak je svědkem nejedné originální situace, jako například rychlé předělávání jména lodi či minutová proměna bojového vrtulníku v záchranářský.