Začala Americká občanská válka a povinnost k vlasti přeruší jejich vztah na dlouhé tři roky. Musí odejít a zanechat jí na kraji civilizace s vroucnou touhou ještě někdy spatřit jeho tvář. Zapomenou na sebe? Oba ví, že ne. Přesto během těch dlouhých tří let koketují s myšlenkou, jestli je za těchto těžkých časů ten druhý naživu, zda si někoho nenašel, zda stále hoří bezmeznou láskou. On každý den v zákopech plných lidské špíny a pachu potu hladí její krásnou tvář na fotce, čte knihu kterou mu věnovala, ona vyčkává na verandě a toužebně zkoumá lány v dáli, zda na nich nespatří malou milovanou tečku.

A po těch třech letech, kdy jeho touha definitivně překonala vlastenecké cítění, vyráží on na těžkou pouť válečného zběha a psance, pronásledován neúprosnou národní gardou, do své rodné vísky, aby ještě jednou spatřil její nádhernou tvář. A ona s městskýma rukama zatím přežívá v Cold Mountain ze dne na den za podpory tamějších obyvatel a kdyby jí bůh neseslal pomocnici (Renée Zellweger) s rázným způsobem života a jazykem hbitějším než vrtačka Black&Decker, shnila by v kurníku se svými hladovými slepicemi. Vytoužené setkání se blíží, je však třeba překonat ještě spoustu překážek…

Režisér Anthony Minghella se opět po kratší odmlce rozhodl zakousnout do tématu válečných velkofilmů. Po vysoko ceněném Anglickém pacientovi přichází jak jinak než s velkým příběhem malého člověka na pozadí neúprosně drtivé války a aby si předem zajistil divácký úspěch a pojistil i nějakou tu Oscarovou nominaci, obsadil do Cold Mountain přední herecká esa ze všech možných luhů a hájů (především z toho zvaného Hollywood). To s sebou přirozeně přináší jakousi podvědomou radost z toho, že by do toho herci nešli, kdyby si mysleli že Cold Mountain bude propadákem. Minghella se jako obvykle ozbrojil vlastním scénářem, který je tentokrát volnou adaptací stejnojmenného románu Charlese Fraziera a dokořenil ho v pár aspektech, které jinde než na plátně patřičně nezafungují.

Pár hodin po filmu musím konstatovat, že vedle splněného příslibu úchvatných epizodních koncertů (to, co předvádí Reneé Zellweger, se nedá popsat jinak než „kick-ass“) herecký ansámbl přináší bohužel velice patrná, řekněme nepříjemná, úskalí, které velice úzce souvisí také s o ním dokořeněným scénářem. Tím nejmarkantnějším zádrhelem je velká vykonstruovanost drtivé většiny scén. Cesta Jude Lawa do rodné vísky je čistokrevnou a dá se říci až pohádkovou road-movie - potkává na ní spoustu vedlejších postav, ta mu daruje tohle, ta druhá zase tamto, jedna radí, druhá přikyvuje, ale na samotný osud nebo další putování našeho hrdiny mají pramalý vliv. V řadě případů jsou tu jen proto, aby režisér obsadil cameo roličku slíbenou Natalii Portman nebo majitelům věhlasných jmen typu Giovanni Ribisi či Phillip Seymour Hoffman, divákovi zahnal žízeň a mohl se věnovat hlavnímu středobodu vyprávění, do nějž vložil nejvíce sil - vztahu hlavních hrdinů. Velice chytře nastolil rozvláčné tempo vyprávění, díky kterému se může takových malých epizodek ve filmu objevit podle libosti deset nebo tisíc a divák bude vždycky plně spokojen. Nemáme totiž představu, kolik toho hrdina ušel, jak dlouho cestu má ještě před sebou a tudíž může další kouzelná babička čekat už za dalším rohem a nebude to divné. Divák si až příliš dobře uvědomuje, že se jeho hrdina (kterému se díky charismatu Jude Lawa daří získávat sympatie prostě jen pobytem na plátně) stejně k cíli dostane, nemá si tedy proč dělat nějakou starost. A Minghella moc dobře ví, že vztah Kidman-Law je zatraceně atraktivní a natahuje film podle libosti, poněvadž si na jeho konec stejně všichni počkají za jakoukoliv cenu.

To, že minipříběhy nejsou nijak podstatné ovšem nijak nesouvisí s jejich vizuální stránkou, která je prostě úchvatná. Pokud přihlédnu k tomu, že Cold Mountain NENÍ avizovaným velkolepým válečným dramatem, ale pouhou love story naroubovanou na atraktivní turistický výšlap se zlými hochy za zády (Law) / velice komorní a mnohdy zajímavější vesnické drama (Kidman-Zelweger), a úchvatné bitevní scenérie s hodně divokými a se smyslem pro afektovaný berserk vymyšlenými a zrealizovanými momenty se dočkáme pouze v úvodní desetiminutovce, je fascinující, že je mnohdy na co koukat v pouhém jediném statickém záběru. Výsek příběhu plyne delší dobu, během které se střídá počasí téměř neustále a výsledné barevné kontrasty z toho plynoucí jsou skutečným pohlazením na duši. Jen pohled na zasněženou vesničku a malou postavu vykřupávající svými těžkými botami ostré šlápoty do sněhu svádí k výskoku ze sedadla a řízné koulovačce. Ráno v Cold Mountain voní příslibem jara, ptáci zpívají a punťa vykrajuje první stíny na zoraných polích. V tu chvíli to není jen taková samoúčelná hříčka, ale ten film SKUTEČNĚ voní. Hollywoodský kameramanský veterán John Seale si může gratulovat.

Vyprávěcí styl Cold Mountain je podáván poměrně klasickou formou pětiminutových prolínaček, občas okořeněných nějakým tím flashbackem nebo citací důvěrného dopisu a co u něj lze zařadit mezi zajímavější části, je styl kterým dává hlavní postavy dohromady. Stává se tak totiž defakto až během vojákovy cesty domů, tedy ve chvílích, kdy se paradoxně postavy vůbec nevidí. Na samý začátek (který by měl být v zásadě nejdůležitější, jelikož většinou slouží jako základní stavební kámen pro vše ostatní) postavená unylá představovačka je v porovnání s důrazem na vztah ve zbytku příběhu jen pomyslným polínkem v táboráku. Postavy jakoby se nejvíc znali, když spolu nejsou a o to silnější je pak závěrečné setkání, kde se obují do starých bot, snaží se navázat na dobu, kdy si rozuměli lépe a komunikace vázne tak realisticky, jak to známe po setkání se starým známý ze základní školy.

Film je víceméně zářnou ukázkou ideálního Oscarového produktu se všemi klišovitými přesahy, obsazením, správnou hrdinskou hrou a záživnou love-story, což je kombinace, podle níž se dá vděčně vařit donekonečna a diváci nikdy nebudou mít dost. Minule to byly Gangy New Yorku, letos je tím koněm Cold Mountain, příští rok zase něco jiného. A pokud se mám přiznat, plně mi to tak vyhovuje, protože je to jediná filmová záruka, která mě do roka a do dne čeká.